MARTIN POPEK - Lovec blesků

Martin Popek je lovec blesků. Chová k nim respekt, ale nebojí se.
Jako jediný pozorovatel v zemi letos zachytil na obloze „duchy“.

Zatímco v Americe skupiny vědců a nadšenců stíhají tornáda, u nás jim podobní lidé loví mimo jiné třeba blesky. Jedny z nejzajímavějších a nejnáročnějších na ulovení zachytil pomocí vysokocitlivé kamery Martin Popek z Nýdku. Je první v republice, kdo se jejich zdokumentováním může pochlubit. Říká se jim red sprites čili červení skřítci nebo taky duchové.

Muž je aktivním členem komunity Amateur Stormchasing Society, která funguje na bouřkovém webu bourky.cz. Skupina sbírá hodnotné informace o bouřkách v České republice i na Slovensku v podobě stovek fotek, desítek článků i videí, ale hlavně v podobě zážitků těch, kteří propadli pozorování počasí a především pak bouřek. Postupem času navázala spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem.

Red sprites

Červené blesky se tvarem podobají mrkvi

Red sprites zůstanou na obloze přibližně jen na jednu setinu sekundy a vyskytuji se nejčastěji ve výškách mezi 60 až 90 kilometrů. Pak padají z horních vrstev atmosféry k zemi. „K zaznamenání je potřeba specializovaný přístroj, u něhož se používá nejcitlivější kamera na trhu, která je propojena s počítačem se speciálním software. Kamera v podstatě pořád běží a počítač zachytává změny v obraze. Vyfotit jdou skřítci naprosto výjimečně, proto si pomáháme moderní technikou,“ říká Popek. Dodává, že právě vzácnost těchto jevů ho k pokusu zlákala. „Ještě to tady nikdo nezkusil. Až letos já,“ doplňuje.

Sprites se objevují většinou ve větším počtu najednou a v komplexech bouřek mnohdy opakovaně. Pro úspěšné zachycení je zapotřebí i dobrou viditelnost mezi pozorovatelem a bouří. Ideální vzdálenost je 100 až 400 kilometrů. Bývají převážně červené barvy a tvarem se podobají mrkvi. Zřejmě souvisí s mohutnými výboji Cg+ odehrávajícími v silných bouřích. Fungují na stejném principu jako troposférické blesky, které se vyskytují ve výškách do 20 kilometrů. Rekordní z těch, který nýdecký pozorovatel nafotil, měly rozměry s délkou až 125 kilometrů na výškou až 41 kilometrů. Před mnoha lety „duchy“ pozorovali piloti, ale nikdo jim to nevěřil. Přikládali to halucinacím ve vysokých výškách. Tyto jevy se potvrdily až kolem roku 1990 z kosmických sond. Díky technice je pak časem mohli začít pozorovat i amatéři.

Bouřky ukrývají ještě hodně tajemství

Proč povoláním zámečníka uchvátila taková zvláštní záliba? No přece proto, že bouřky jsou krásné, tajemné a děsivé zároveň. Lidstvo fascinovaly již odnepaměti. Předkové je považovali za boží hněv, dneska mnozí zkoušejí nahlédnout do jejich nitra a odhalit některá tajemství, která stále čekají na vysvětlení. Martin Popek blesky pozoruje z vyvýšeného místa u skokanských můstků v obci, které má kousek od domu. Pravidelně sleduje radar, numerické modely a detekci blesků. Podle toho pozná, zda má smysl popadnout náčiní a vyrazit. Tvrdí, že se nebojí. Pravděpodobnost, že do něj elektrický výboj uhodí, je prý téměř mizivá. „Kolika lidem z okolí se stalo, že do nich praštil blesk? Fotím, dokud nezačne pršet a bouřka je přede mnou. Když už je nade mnou, začíná to být nebezpečné. To pak maximálně stojím na balkóně,“ sděluje Popek a podotýká: „Členství v komunitě mi umožnilo setkávat se s profesionály z Českého hydrometeorologického ústavu, kteří nám nabídli přístup k datům z družic. Mám informace, kde blesk uhodil, zpětně můžu zjistit vzdálenost od toho blesku, proměřit jeho velikost či kolik energie bylo třeba, aby vznikl. Třeba stratosférické blesky vyvolá nějaký vysokoenergetický zdroj v troposféře a oni dokáží přesně identifikovat místo, kde k tomu došlo.“

Byl to kulový blesk? Kdo ví

Jedna ze záhad, kterou by každý lovec blesků rád rozluštil, je například kulový blesk. O něm se prakticky neví nic. Popek mi ukazuje fotku, o níž si myslí, že ta malá koule nad Bystřicí by mohl být on. Bouřka se odehrála v červnu 2008 nad Jablunkovským průsmykem.
„Stál jsem nad starým skokanským můstkem. Po úderu jednoho z blesků se na desítky vteřin objevil jasný zářící objekt podobný kulovému blesku. A pozdější rozbor zbylých snímků jen nabral na záhadnosti. Na další fotografii byly patrné dokonce dva zářící objekty. Pokud bychom zavrhli, že šlo skutečně o kulové blesky, co jiného by to mohlo být?“ ptá se nadšenec.
Co se týká normálních troposférických blesků, tak existují tři základní druhy. Záporné jdou ze spodu kovadliny nahoru, kladné jdou shora dolů a někdy stahují náhle celý náboj bouřky, čímž získají obrovskou energii a pak mezimračné blesky. Všude po světě jsou blesky stejné, jen nikde v tropech ještě nepozorovali kulové blesky a neví se proč.Ve dne se fotí, hůře než v noci, kdy se dají cvakat dlouhé expozice. Někdy nadšenci vyfotí stovky záběrů a použít nejde ani jeden.

Halo - kouzelná podívaná

Na obrazovce počítače se míhá jeden obrázek hezčí než druhý. Martin totiž fotí nejen blesky, ale všechny možné jevy v atmosféře. Zastavujeme se u Eliášova ohně. Snímek pořídil v letadle. Přistávali do bouře. Jde o tzv. hrotový výboj. Elektrický náboj v atmosféře se vybíjí kolem hran předmětů a nad předmětem se pak ukáže fenomenální úkaz v podobě jiskřícího modrého oblaku. Další záběr patří nádhernému barevnému kulatému jevu zvaném malé dvaadvacetistupňové halo. Objektiv rybí oko mu dodává na úchvatnosti. Vzácnou zvláštností mezi halovými jevy jsou pyramidální hala. Tyto jevy vznikají na specifických krystalech a mají jinou velikost než obyčejná malá.
„Pokud zrovna nemáte mimořádné štěstí, uvidíte během několika let pozorování jen slabé fragmenty těchto hal, které navíc na obloze vydrží zhruba pár minut. Výjimkou je častější devítistupňové halo. Avšak pro svojí blízkost k Slunci je špatně vidět. Proto je dobré si vypomoci širokoúhlým zrcátkem, používaným například pro jízdní kola.V zrcátku si promítněte jednotlivá hala odrazem a svým tělem překryjte Slunce. Uvidíte tak více a ušetříte svůj zrak,“ radí Martin.

Přání? Zachytit vzácnější druhy jevů v atmosféře

Na ploše naskočí snímek faty morgany. Pára nad Atlantikem vypadá jako město. „Taky jsme z toho úkazu byli unesení,“ uvádí pozorovatel. Fata morgana je optický jev v atmosféře, kdy lze vidět falešné objekty jako by se zrcadlící ve vzduchu atmosféry díky teplotní inverzi. Na dalších obrázcích má Popek vzdušná tornáda před bouří, stín Země, slunce v saharském prachu v podobě kytky, Derviše, což je atmosférický prachový vír, bouřkové mraky s čepicí tzv. pilleus, trojitou nebo červenou zářící duhu při západu Slunce, či 220 kilometrů vzdálený blesk. Hromada kapek a prachu u něj zapříčinila zčervenání, že při té vzdálenosti vypadá, jako kdyby hořelo město. Pozoruji i záběr mamat, nejkrásnějších doprovodných bouřkových oblaků. Když je slunce podsvítí, hrají všemi barvami.
Nová citlivá kamera umožnila muži zachytit také padající meteory nebo přelet raketoplánu Atlantis a mezinárodní stanice vedle sebe nad Českem. Co by si Popek přál a nedaří se mu zaznamenat? „Letos jsem si splnil svůj sen. Tím byly red sprites.A co přijde příště? Nechám na přírodě, co oku pozorovatele nadělí,“ dodává Popek.

Kde se bere blesk

Podle dosavadních vědeckých studií je pro vznik blesků nutné, aby vrchol oblačnosti dosáhl prostředí s teplotou nižší než – 20 °C. V horní části bouřkového oblaku se poté začnou tvořit krystalky ledu, které získají kladný náboj, zatímco nižší patro oblaku, kde se vyskytují vodní kapky v tekutém skupenství, získá náboj záporný. Blesk už je pak jen důsledek zkratu mezi kladnou a zápornou oblastí. Určitý náboj si však nese také okolí bouřkového mraku, proto dochází i k výbojům mimo mrak a do země. Ke vzniku samotné bouřky jsou nezbytné tři faktory: Dostatečné prohřátí vzduchu, dostatečná vlhkost a především pak vítr. Tyto základní fyzikální vlastnosti atmosféry, které mohou vést k tvorbám bouřek, jsou alfou a omegou pro novodobé lovce bouřek.

Text poskytla Jana Paštiková, redaktorka týdeníku Horizont http://www.ihorizont.cz